4 minuty čtení
Z médií za katedru: „Skočit do toho po hlavě bylo nejlepší rozhodnutí,“ říká Milena Houžvičková
Po 20 letech v byznysovém prostředí různých mediálních domů byla unavená a vyhořelá. Místo pomalého přešlapování se rozhodla pro radikální řez a našla svoje místo u tabule. Dnes Milena učí třetím rokem na prvním stupni ZŠ, třídní asistentku jí dělá její vlastní dcera a nedávno byla nominována na prestižní ocenění Global Teacher Prize. Přečtěte si inspirativní rozhovor o odvaze změnit profesní život od základu.
Z kanceláře před tabuli: Jak to celé začalo?
Co byl moment, kdy jste se rozhodla začít učit a co vás k tomu nejvíc táhlo?
Byla jsem unavená a vyhořelá. Po letech v médiích jsem cítila, že potřebuji dělat něco s větším přesahem. Určitě mě ovlivnily i moje děti. Syn byl v době covidu na prvním stupni, takže jsem s ním aktivně u učení seděla, což mě moc bavilo. Pak začala starší dcera studovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy učitelství se zaměřením na první stupeň a jednoduše mě nadchla. Vlastně si myslím, že to byla právě ona, kdo mi řekl o organizaci Začni učit! a programu Zkus učit!.
Shodou okolností jsme o svém možném kariérním posunu začali doma mluvit ve chvíli, kdy se organizovala první stáž Zkus učit! určená i pro zájemce o učitelství na prvním stupni. Díky programu jsem dostala možnost si učitelství vyzkoušet nanečisto. A musím říct, že ten týden v Chebu pro mě byl opravdu zásadní – ověřila jsem si, že stát za katedrou je přesně to, co chci dělat. Po návratu z programu jsem to prodiskutovala s rodinou i s kolegyněmi z práce. Všichni mé rozhodnutí podpořili, a tak jsem začala dělat všechno pro to, abych mohla začít učit hned od září.
Milena Houžvičková
Milena Houžvičková vystudovala bohemistiku a translatologii ruského jazyka na FF UK, kde pak deset let externě učila češtinu pro překladatele. Dvacet let budovala kariéru v obchodních odděleních mediálních domů – naposledy jako Head of Sales Team ve VLTAVA LABE MEDIA. Po této kariéře se rozhodla pro zásadní změnu a stala se učitelkou.
Jak se do vašeho každodenního života propisuje to, že jste začala učit?
Mělo to obrovský vliv na mě i celou rodinu. Pro mě osobně je to kompletní změna režimu – brzké vstávání, práce prakticky nonstop, prázdniny, které určují, kdy a jak trávíme volný čas. Teď, když mi asistentku ve třídě dělá moje dcera, tak školou prakticky žijeme. Všichni jsme vždycky úplně plní dojmů z toho, co se ve třídě děje.
Co byste dnes udělala jinak, kdybyste znovu začínala učit? Vlastně nevím, co bych změnila, pro mě bylo klíčové, že jsem se rozhodla a skočila do toho po hlavě.
„Kdybych na to šla pomalu, možná bych tu odvahu ani nenašla.“
Měla bych se taky víc soustředit sama na sebe. A víc se zaměřovat na to, co se povedlo. K tomu mě vede hlavně moje dcera. Když večer reflektujeme den, říká mi: „Mami, soustřeď se na to, co se zadařilo, a z toho ostatního si tolik hlavu nedělej.“
Z obchodu do školství: Co jsem si z byznysu přinesla do třídy?
Stýská se vám někdy po vaší předchozí práci?
Chybí mi to, že jsem byla pánem svého času – mohla jsem mít home office a dovolenou si brala, kdy jsem chtěla. Také občas postrádám tu rychlou zpětnou vazbu. V obchodě víte poměrně brzy, jestli jste dohodu uzavřeli, nebo ne. Učení je typově úplně jiná práce, a v něčem možná ještě akčnější (smích).
Svoji předchozí práci ale zároveň vnímám jako velikou výhodu. Pozice obchodní manažerky mě naučila citlivě a efektivně komunikovat, s dospělými i dětmi. Myslím, že díky tomu získávám lidi na svoji stranu možná trochu snáz než jiní.
Co jsou vaše učitelské silné stránky?
Díky své předchozí praxi se snažím učit pochopitelně a především tak, aby to bavilo děti i mě. Hodně pracuji s otázkami - když pak společně procházíme různá řešení, ukazuje se, že každý došel ke stejnému cíli jinou cestou. To považuji za velmi důležité: aby si děti uvědomily, že různorodost přístupů je v pořádku a že každý pracuje svým vlastním tempem i stylem.
Jak podle vás vypadá dobrý učitel?
Dobrý učitel za mě musí být především hodně velký optimista. Je důležité, aby byl vytrvalý, pozitivně naladěný a věrohodný. Děti okamžitě vycítí, když to, co říkáte, neodpovídá tomu, jak se chováte. Také velmi oceňují férovost a stejný metr pro všechny.
A nesmím zapomenout ani na průběžné vzdělávání – neustrnout na tom, co jsem se jednou naučila. Ve školství se mi líbí, že si lidé navzájem sdílejí, co jim funguje, předávají si dobrou praxi. V obchodě si každý hlídal to své know-how. Tady je to jinak a mám radost, když se něco, co vyzkouším u sebe ve třídě, osvědčí i jinde.
„Otevřenost, vůči kolegům i rodičům, je podle mě základní vlastností každého dobrého učitele.“
Co naučili vaši žáci vás?
Každý den mě učí trpělivosti a také tomu, abych neměla žádná očekávání – když si myslím, že něco půjde strašně jednoduše, velice rychle mě vyvedou z mých mylných představ, a naopak.
Máte ve školství po nominaci na prestižní pedagogické ocenění Global Teacher Prize nějaké další ambice?
První nominaci, kterou jsem dostala už během učitelských začátků (tipuji, že to byla tchyně, ta mi hodně fandí), jsem se rozhodla odmítnout, jelikož jsem učila teprve krátce. Druhou nominaci od maminky svého bývalého žáka jsem přijala z úcty k ní, ačkoliv když vidím ta velká jména ostatních oceněných, cítím se vedle nich trochu nepatřičně. Žádné ambice sbírat ceny nemám. Nejdůležitější je, abych byla v pohodě s tím, co dělám, aby děti chodily do školy rády a abychom s rodiči fungovali jako tým. Zatím – klepu na dřevo – se to daří.
A na závěr, jaká je vaše největší učitelská guilty pleasure?
Mám toho určitě víc, ale na první dobrou mě napadne káva. Piju čtyři až pět hrníčků denně, kávou u mě všechno začíná a končí (smích).
Láká vás podobná změna, ale nevíte, kde začít?
Přijďte si učitelství vyzkoušet nanečisto do programu Zkus učit! (nejbližší termíny naleznete na našem webu), nebo se bez čekání přihlaste na online bezplatné individuální konzultace. Společně jistě zjistíme, zda je učitelství tou správnou cestou i pro vás!
Přemýšlíte, jak se snadno dostat do školství? Přihlaste se k newsletteru, který vám pomůže za katedru.
