Tomáši, v titulku zaznělo, že být dobrým učitelem je proces. Ty sám učíš pátým rokem. Cítíš se dnes už jako „hotový“ učitel?

Vůbec ne. A doufám, že se tak nebudu cítit ani za dvacet let. Ten proces učení je oboustranný. Každá třída je jiný organismus, každá hodina přináší nové situace. Pro mě je učitelství o neustálém ladění - zkouším, co funguje, co děti baví, a když vidím, že jsem v něčem ustrnul v něčem, co nefunguje, musím to změnit.

Můžeš nám prosím přiblížit, jaká byla tvoje cesta k učitelství?

Moje cesta byla asi poměrně “lineární”. Vystudoval jsem pedagogickou fakultu a pak jsem začal učit. Dnes působím jako třídní učitel sedmáků a zároveň vedu kurzy a metodické semináře o třídním managementu. Hodně mě formovala i moje předchozí práce v externí komunikaci Junáka a dlouholetá praxe v roli skautského vedoucího.

A je něco konkrétního, co je možné přenést ze Skautu přímo do lavic?

Určitě musím říct „učení prožitkem“. Ve škole o věcech často více mluvíme nebo je popisujeme, protože nemáme dostatek času všechno zkoušet v praxi. Ve skautu je naopak čas na všechno, na co si ho s dětmi uděláme. O co se ale ve svých hodinách hodně zasazuji je tzv. vrstevnické učení - tedy aby se děti učily navzájem mezi sebou. To je ve skautu jedna z naprosto klíčových technik, která zároveň funguje skvěle i ve škole.

Začínající učitelé mají často strach z autority. Jak tedy ten zmiňovaný „partnerský přístup“ skloubit v praxi s autoritou, kterou učitel pro výkon své práce prostě potřebuje?

Pro mě je základním kamenem autority předvídatelnost a upřímnost. Žáci musí jednoduše vědět, co od učitele čekat. Popsal bych to asi nejlépe termínem „vlídná důslednost“. V praxi to pro mě znamená, že si společně se třídou nastavíme pravidla a já na nich pak trvám. Také žákům vždy vysvětluji smysl toho, co děláme. Když řeknu: „Tohle v praxi asi už nikdy nepoužijete, ale teď to trénujeme kvůli přijímačkám,“ přijímají to mnohem lépe, protože chápou kontext.

V perexu rozhovoru zaznělo, že chyba je tvůj nejlepší kámoš. Jak to vypadá v praxi?

Snažím se vytvářet prostředí, kde chyba není strašák, ale příležitost. A s tvorbou takového prostředí začínám u sebe. Nemám problém žákům říct: „Hele, tohle jsem dneska úplně nezvládl, tahle metoda nám nesedla, už ji dělat nebudeme“.

To pak v důsledku buduje mnohem silnější autoritu než předstíraná neomylnost.

‍

‍Mnoho lidí z praxe se bojí, že nebudou umět „ukočírovat“ třídu. Co bys jim ze své pozice poradil?

Že třídní management se nedá stoprocentně naučit z knih nebo přednášek. Je to hodně kontextuální věc - co funguje v jedné třídě, nemusí fungovat v druhé. Učitel musí mít vždy připravenou paletu strategií, které je schopen ve třídě vyzkoušet. Pro jejich efektivní aplikaci v praxi je ale nejdůležitější mít třídu dobře “načtenou”, chápat, jak třída funguje a jaká je její dynamika. A to zpravidla nějakou dobu trvá.

‍

Máš nějaký „učitelský fail“, který bys s námi chtěl sdílet?

Mám, a týká se zrovna třídního managementu. Jednou jsme v rámci třídního parlamentu hlasovali pomocí metody D21 a já jsem neměl dobře načtené vztahy ve třídě. Výsledkem bylo, že jeden žák byl minusovými body úplně vyhlasován. Bylo mi z toho smutno, ale byla to pro mě obrovská lekce. Naučilo mě to, že některé strategie můžeme do třídy přinést až tehdy, když tu skupinu opravdu dobře známe.

Dnešní děti, tzv. generace Alfa, vyrůstají s technologiemi. Jak to mění tvou učiteskou praxi?

Snažím se pracovat s tím, že technologie jsou běžná součást jejich života. Hrát si na to, že neexistují, je špatně. Vnímám, že je třeba tyto děti vzdělávat hlavně v oblastech digitálního wellbeingu a digitálních kompetencí, aby uměly s technologiemi pracovat a zároveň jejich vlivem nebyly přetíženy a ohroženy. Co mě na této generaci těší, je, že si umí víc říct, co potřebuje, a umí si nastavovat hranice.

‍

Máš nějakou radu pro ty, kteří o učitelství uvažují, ale pořád váhají?

Učitelství je jedna z mála profesí, kde vidíte přímý dopad své práce na budoucnost. Někdy je to náročné, protože musíte skloubit spoustu rolí dohromady - jste psycholog, herec, manažer a někdy i uklizeč nebo grafik. Pokud do toho ale půjdete s tím, že se chcete rozvíjet a učit spolu s dětmi, garantuji vám, že to bude pravděpodobně nesmírně naplňující cesta.

Přijďte si ho vyzkoušet nanečisto do programu Zkus učit! (nejbližší termíny naleznete na našem webu), nebo se bez čekání přihlaste na online bezplatné individuální konzultace. Společně jistě zjistíme, zda je učitelství tou správnou cestou i pro vás!